V Písmu svatém čteme tvrdá slova na adresu pyšných: Pyšného očima, nadutého srdcem, toho nesnesu. (Žl 101,5) Hospodin boří dům zpupných. (Přís 15,25) Lidská pýcha sklopí oči, nadutost lidí bude pokořena! (Iz 2,11) Panna Maria, která bývá častěji zobrazována s knihou, aby se naznačil její vztah ke Knize knih, vkládá slova o údělu pyšných také do svého Magnificatu: Rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. (Lk 1,51) V dnešní májové úvaze nás tato slova provázejí.
Maria, pokorná služebnice, se podivuje nad pošetilostí domýšlivců a nadutců. Ví, že jejich cesta vede k záhubě a že mají namířeno tam, kde už na ně čeká pán temnoty a lži, ďábel. Od prvotního hříchu mohou být člověku jasné jeho úmysly. Ďábel chce, aby se člověk postavil na místo Boží a dobře ví, že to není možné. Rád, velmi rád v této nemožné věci člověku pomůže, ale za svou práci si vezme od člověka vysokou mzdu. Slibuje: Budete jako Bůh! (Gen 3,5) Jeho záměrem je: pošpinit obraz Boha, který v sobě každý neseme. Musí jen aktivovat v lidech pýchu.
Poprvé se mu to podařilo. Lidé ztratili Ráj a jsou z něj vyhnáni. Podobný scénář nalezneme v příbězích o potopě či babylonské věži. Po pýše dochází k trestu. Z důvodu, jak se rozšířila zlovolnost člověka, přichází na svět potopa, která ve svých vodách pohřbí život na zemi. Lidská pýcha, která má dopad nejen na společenství lidí, ale také na celý stvořený svět. Bůh rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Po pýše a domýšlivosti Babyloňanů si už lidé nerozumějí, Hospodin boří dům zpupných. To jsou příběhy lidské pýchy, k nimž bychom mohli dopsat mnohé další.
Květe rajské líbeznosti, Maria, oroduj za nás!